English
WATER  POLO SPARTA  PRAHA
CELOROČNÍ
NÁBOR ČLENŮ

Nábor vodní pólo
VÍCE ►

Nábor Sparta WP - září 2018

Trénink s Davidem
Sdilet na facebooku
Historie IX. - Lucie Křížová nyní Kamasová
08.05.2021

V kolika letech jste začala hrát vodní pólo a kdo Vás k němu přivedl?

Chodila jsem od 10 let do plavecké sportovní třídy 33.  ZŠ v Plzni. Když jsme byli v 7.třídě, přišli k nám do školy na nábor trenéři vodního póla, kteří chtěli založit ženský tým. Téměř všechny holky jsme se rozhodly pólo zkusit. Trenéři nám hodili v Městských lázních červené gumové míče koupené v hračkářství na házení venku a my se nadšeně snažily je chytit. Byla to fajn zkušenost, já se však rozhodla dál brát plavání vážně. Koncem toho roku jsem měla štěstí na setkání s bývalým reprezentantem ČSSR Petrem Kollrosem, který mi nabídl, že mohu navštěvovat po svých trénincích jeho skupinu Střediska vrcholového sportu mládeže na Lochotíně, kde jsem po rychlém přejezdu téměř celého města tramvají plavala po svých 2 hodinách ještě 70 min u něj. Věnovali jsme se hlavně technice. Bavilo mě makat a přidávat si nad rámec. Po ukončení ZŠ jsem se přidala ke skupině Petra Kollrose na „plný plyn“. Byl to rok 1989. Po revoluci se státem dotovaná střediska mládeže rozpustila, rok jsme dokončili setrvačností a my měli možnost odejít do svých mateřských klubů (kde však nebyly zdaleka tak luxusní podmínky pro trénování – malá dotace hodin, trenéři dobrovolníci), ukončit sportovní činnost nebo se zařídit po svém.  Např. Jan Řehula, kamarád ze skupiny, se dal na triatlon (Bronzový medailista z OH v Sydney), můj nynější manžel a moje první i poslední láska, RICHARD KAMAS, se věnoval dálkovému plavání (1993–4.místo na ME na Slapech, 4x absolvoval tradiční maraton Capri- Neapol atd.), VLASTIMIL HAVLÍČEK (několikanásobný přemožitel českých rekordů na motýla, účastník mnoha Mistrovství Evropy, několikanásobný držitel titulů Mistra Evropy a Světa v kategorii Masters ve sprintech). Já zkusila o letních prázdninách v 15 letech jeden trénink vodního póla se svými bývalými spolužačkami se svolením trenéra Ilji Michla a Petra Matase (zakladatelů znovuobnoveného družstva vodního póla v Plzni). Trenéři póla za ty 3 roky (od náboru s gumovými míči) odvedli obrovský kus práce. Trénovalo se 2x denně, což u mě rozhodlo, že se pólu začnu věnovat naplno. Upozorňovala jsem, že hodím krikeťákem nejmíň ze všech (13 m), běhám nejpomaleji ze všech. Trenér ve mně viděl potenciál a já dostala šanci. Přesně po roce jsem seděla ve vlaku z Plzně do Košic na reprezentační soustředění družstva ČSFR (trenér p. Hrošík a p. Michal), odkud jsme autobusem odjeli do Istanbulu na můj/náš první mezinárodní turnaj. Jelo nás 6 Plzeňanek a 7 Slovenek (převážně Košičanek).

 

Jak dlouho hrajete vodní pólo?

Když nepočítám rok koronavirové krize, je to 30 let. Od 15 let. Měla jsem pauzu asi 5 let (mezi 30. až 35. rokem). Vzpomínám si, že mi v tu dobu volal již zesnulý trenér JARDA BARTUNĚK, ať jedu s reprezentačním výběrem do Ruské Kiriši na olympijskou kvalifikaci. Já v tu chvíli stála na sjezdovce, pod sebou v družstvu postavených 13 prvňáčků na lyžařském kurzu. Děvčata prý nemají čas, učí se na maturitu a v únoru jet na takto významný a náročný turnaj jet rozhodně nemohou. Nemohla jsem kývnout i přes to, že jsem Jardu uznávala a ráda bych mu pomohla. V tu dobu jsem na bazén chodila jen pro radost a nebyla fyzicky připravena.  Přemlouval mě, že to nevadí. Ale vadilo. Měla jsem v živé paměti OH kvalifikaci na Sicili, kde jsme dostali strašlivě „na zadek“. Televizní přenos proti domácím Italkám byl výbuch, na který nechci vzpomínat. Nedostaly jsme se za půlku, nebyly schopné si nahrát, z každého jejich útoku brejk – děs a běs!!!  Toto už jsem znovu zažít nechtěla.

 

 

Co Vás v mládí na pólu nejvíce bavilo?

Makat v kolektivu a pro kolektiv. 10 tréninků týdně, víkendy hrací nebo soustředění. Včetně všech prázdnin i vánočních. Volno jsme dostaly na Štědrý den, na Štěpána a Nový rok. Ostatní dny soustředění před Pohárem mistrů evropských zemí, který se konával v lednu. Letní prázdniny příprava na ME nebo MS juniorek. Spávaly jsme v tělocvičnách nebo ve stanech, cestovaly po Evropě autobusem, který trenéři řídili, opravovali, kde jsme na zadních sedačkách pod dekami měli kanystry s naftou…. Bylo to dobrodružství.

 

Věnovala jste se v mládí i jiným sportům?

Na jiné sporty nezbyl čas, tudíž jsem je neuměla.  Jen běžky (v rámci zimních soustředění – nenáviděla jsem je, tak jako běh, což se s věkem naprosto změnilo J) a velmi sporadicky sjezdové lyžování, které ovšem zbožňuji.

 

Vybrala byste si zpětně jiný sport?

Jsem narozena ve znamení Vodnáře, voda je můj živel. Sporty s ní spojené mám v oblibě, včetně vodáckého sportu (jízda na divoké vodě mě vždy lákala).

 

Ve Vašem mateřském klubu trenérsky působila výrazná osobnost českého vodního póla MUDr. Jaroslav Novák. Byl to pro Vás v mládí vzor a hlavní důvod startu Vaší hráčské kariéry, nebo někdo jiný?

Pan Novák (loni mi sám nabídl po těch letech tykání, což mi opravdu nejde přes pusu J) byl pro mě nejdřív lékař a táta mojí spolužačky Šárky Novákové. Jeho manželka Helena Nováková nás měla na starost po sportovní stránce v plavecké. Když jsem jej měla možnost poznat blíž, zjistila jsem, že je legenda světového formátu, a to jak v oboru světové sportovní medicíny, tak v plaveckých sportech. Díky němu, i přeš náš pubertální odpor ke všemu, jsme poznaly téměř celý svět. Vždycky nás donutil jít na památky a poznávat vše, co bylo zajímavé. O všech koutech města nám vyprávěl. Ocenila jsem vše až mnohem později. Kdykoli mu čas dovolil, což bylo velmi zřídka, roztočil na kraji bazénu ruce, skočil šipku a plaval motýla. Hodně bazénů, plynně přešel na kraul…. Pan Novák je borec!!! V mých očích samozřejmě.

 

Měla jste nějaký hráčský vzor? (trenér, hráčka v Čechách, nebo v zahraničí…)

U nás v Čechách jsme si musely být vzorem samy sobě. Neměly jsme konkurenci, protože ostatní družstva neměla takové tréninkové podmínky a možnosti. Neměla štěstí na tak obětavé trenéry, kteří nám věnovali veškerý čas i na úkor svých rodin. V zahraničí jsem obdivovala mnoho hráček, snažila se je pozorovat a učit se od nich. Ještě YouTube neexistovalo. Mým opravdickým velkým vzorem byli postupně všichni moji trenéři, kterým jsem plně důvěřovala a snažila se plnit náš cíl.

 

Povězte nám něco o Vaší mládežnické kariéře. (tituly, medaile, nejlepší střelec atd.)

Ty mě trochu minuly! Matně si vzpomínám na ligu dorostenek, kterou jsme braly jako nutné zlo. S reprezentačním družstvem jsme se zúčastnily ME juniorek v holandském Papendalu 1994. Následovalo MS v Quebecku 1995.  Hrály jsme pod trenérským duem Michal, Janeček, v realizačním týmu byl ještě Petr Matas a pan Novák, jako náš lékař. Po turnaji si chlapi půjčili 2 dodávky a osobák a my strávili 5 dní v autech a měli možnost procestovat kousek Kanady a Ameriky. Pro nás z východu to byl neuvěřitelný zážitek.

 

Jak byste zhodnotila své největší herní přednosti? Jak jste pracovala na jejich zdokonalení?

Mám hodnotit sama sebe? Univerzálnost, přehled ve hře, bojovnost. Zdokonalovala jsem se tréninkem a pílí. Taky jsem uměla odmlouvat, až se nám to jednou s kamarádkou Marcelou Krůtovou vymstilo. Vyhrotily jsme situaci na posledním tréninku před odjezdem na ME do Vídně 1995 tak, že nás Ilja Michal po doplavání 40 šířky motýlem za trest propleskl tak, že jsme měly obě monokl pod okem. Postavily jsme si obě hlavu, že nikam neodjedeme a šly domů. Naše maminky se obě shodly nezávazně na sobě na tom, že jsme si to jistě zasloužily. Večer jsme se od pana Nováka nechaly ještě chvilku „žensky“ přemlouvat a druhý den ráno jsme seděly s týmem v autobuse. Jak jinak.

 

 

 

Patřila jste k silné a úspěšné generaci hráček KVS Plzeň, které opakovaně získaly mistrovský titul v dorosteneckých i ženských soutěžích.  Čím si to vysvětlujete, že Váš tým tak dlouho úspěšně přehrával ostatní?

Již bych se opakovala. Intenzivní společná příprava, skvělé trenérské obsazení, rodiče, kteří nám podřizovali svůj život včetně financí…, zkrátka jsme byly ve správný čas na správném místě.

 

Můžete nám přiblížit nějaký zápas v české lize, nebo reprezentaci, nebo jen herní situaci, případně jiný sportovní zážitek, na který nikdy nezapomenete?

ME „B“ v Praze 1998. Byly jsme připravené, já dávala góly, měla jsem sílu, rychle jsem plavala…. Forma v pravý čas. Všechno jsem viděla a uměla rychle vyhodnotit situace. Připravila jsem vyloučení po naplavání z křídla, rozehrála si s naší hráčkou na centru tak rychle, že ona to vůbec nečekala, i když se na mě dívala a věděla o mně. Přesilovku jsme nevyužily, přišly o balón a dostaly gól J. Naštěstí jsme vedly, ale nemohla jsem pochopit, že přihrávku nečekala. S odstupem času mi to přišlo úsměvné, jak si člověk může užívat zápas, když je dobře připravený. Nikdy potom jsem už tento pocit nezažila.

Po turnaji jsem zjistila, že čekám své první dítě a pak už jsem se nikdy nemohla věnovat jen sama sobě.

 

V roce 2002 opět v Praze na ME „B“ čtyři měsíce po porodu syna, jsme nastoupily proti Ukrajině. Samozřejmě jsem v tu dobu ještě kojila. Dávala jsem si podvědomě pozor na citlivá prsa. Připlavala jsem do útoku, tam mě soupeřka překvapila tím, že mě velmi silně a zákeřně chytla dole za velmi citlivá místa. Já zůstala úplně ochromená, nemohla jsem se ani hnout, ani křičet, ani brečet…. nic. Způsobila mi svojí surovostí drobná bolestivá zranění. Ještě víc bolela bezmoc, kterou jsem prožila. Obličej té ukrajinské mrchy bych poznala i dnes! Nikdy před tím ani potom se mi toto naštěstí nestalo.

 

Patřila jste k nejdéle sloužícím hráčkám v dresu české reprezentace. Od juniorského věku do téměř současnosti. Myslím, že Váš poslední zápas v dresu ČR jste odehrála před 3 lety? Vzpomenete pro nás také na nějaký velký turnaj v týmu české reprezentace?

První reprezentační turnaj v Istanbulu v roce 1992 za ČSFR, poslední za ČR v kvalifikaci na ME „A“ ve dvojzápase s Chorvatkami v roce 2018. Každý reprezentační turnaj byl něčím nezapomenutelný, nejvíc si vzpomínám na ME v Seville, kde jsme se naposled účastnily spolu s ostatními vodními sporty. Po tomto ME se vodní pólo oddělilo. Byly jsme nuceny odjet bez našeho trenéra Vlasty Balíka, který se zotavoval z velmi těžké nemoci a nemohl s námi absolvovat tak dlouhou cestu autobusem do Španělska. Letecky mu to nebylo umožněno z důvodu financí. Týden před odjezdem jsme se dozvěděly, že zkrachovala cestovní společnost, u které byl zaplacený klimatizovaný hotel. Narychlo nám byla sehnána ubytovna, nová a čistá, jen bez klimatizace. O půlnoci dosahovaly v Seville teploty ještě přes 30 stupňů, masakr. Velmi pozitivní byl příjezd našich kamarádů sparingpartnerů z Plzně, kluků z póla (Arnošt Sochor, Radek Vavřička a Pavel Sláma), kteří nám přijeli na své náklady fandit.

 

Jak byste zhodnotila Vaši reprezentační kariéru? Čím si vysvětlujete Vaši dlouhou vrcholnou výkonnost?

Moje působení v reprezentaci bylo dlouhé, ne vždy jsem byla z mého pohledu oporou. Ale vždy jsem se snažila hrát naplno podle mých momentálních schopností. Stavěla jsem na dobrém plaveckém základu. Výkonnost kolísala podle období. Po narození dětí to již nebylo ono, ale stále jsem měla chuť se připravovat, a to hlavně za podpory mé rodiny. Bez prvního manžela Libora Kříže, který se mnou a dvouměsíční dcerou např. absolvoval cestu do Francie, následně hlídal děti v době tréninků, tak bez již zesnulé maminky Marie, která za námi jezdila z Plzně na Moravu, abych já mohla cestovat po Evropě, tak bez současného manžela Richarda Kamase, by sportovat již rozhodně nešlo. Jsem jim všem velmi vděčná.

 

 

 

Za svou reprezentační kariéru jste se účastnila řady významných turnajů (myslím ME žen 1995, ME B žen 1996, MSJ 1997, ME B žen v Praze 2002. Který považujete za z Všeho pohledu nejpodařenější a asi také nejvýznamnější?

1993 ME Scheffield

1995 ME Vídeň

1995 MS Quebec juniorky

1998 ME „B“ Praha

1999 kvalifikace na ME Nice

2000 OH kvalifikace Sicílie

2002 ME „B“ Praha

2017 kvalifikační turnaj na ME Kyjev 2.místo za SVK

2018 kvalifikační dvojzápas s Chorvatkami (2 prohry)

 

Jak vzpomínáte na nějaký úspěšný turnaj v ČR? Kdy to bylo a kam ho řadíte ve své kariéře?

ME“B“ 1998 v Praze. Vítězství v turnaji a získání ceny za nejlepší hráčku turnaje.

 

Na kterou hráčku z reprezentace, nebo z klubů, ve kterých jste hrála, nejvíce vzpomínáte?

Hráček bylo kolem mě dost. Ty „moje“ TOP byly spolužačky z plavecké, se kterými jsem „válčila“ od 11 let a potkáváme se dodnes: Andrea Heřmanová Sochorová, Evina Raichlová, Marcela Krůtová Maus.

 

 

Za svou dlouhou kariéru jste také poznala řadu trenérů. Můžete nám o nich krátce povědět? Jak ovlivnili, čím zásadně přispěli do Vašeho sportovního života a jak Vám to třeba pomohlo zůstat u vodního póla, tak dlouho?

Jindřich Král – trenér plavání 5. - 8. třída. Ve skupině nás bylo cca 25, on byl na nás sám. Nikdy nekřičel. Věděl o každém, co má rád. Dával nám odměny. Já sbírala pohledy, za každý osobní rekord jsem jeden dostala. Po ranním tréninku nám uvařil černý silný přeslazený čaj a my ho museli vypít. K tomu rozdal každému sušenku. Byl to klidný distingovaný pán, který měl zlaté brejličky a dobrácký pohled (jak o něm tehdy napsali v ročence Květů)

Petr Kollros – trenér plavání Střediska vrcholového sportu mládeže. 8. třída – 1. ročník střední školy.

Bývalý reprezentant, měl k nám individuální přístup (ve skupině jsme byli 4 plavci), byl náročný, chtěl po nás maximální výkony, dbal na techniku.

Ilja Michal – první trenér vodního póla. Naučil nás základy hry, disciplínu celého družstva bez výjimek!!! Kázeň a poslušnost byla na prvním místě. V zimě nařídil nosí čepice. Nebyl líný čekat po ranním tréninku před bazénem každý den na poslední hráčku a zkontrolovat ji. Neexistovalo absentovat na tréninku bez omluvy. Ani ráno. Pracoval s asistentem Matasem v autoškole Dopravních podniků Plzeň, kam jsme byly povinné se omlouvat na záznamník. Ve dne, v noci. Bez omluvy padaly hlavy.

Petr Matas - asistent Ilji Michala, v jejich trenérském duu byl „ten hodný“. Vysvětloval, uklidňoval, zařizoval. Obracely jsme se na něj, když jsme se bály jít přímo za Iljou.

Josef Janeček – v první fázi asistent Ilji Michala v repre – byl taktéž „ten hodný“, staral se o legraci, tlumil spory, chodil s námi do vody a ukazoval názorně, co se po nás chce. Byl i koučem v poslední fázi mojí kariéry, kde se jeho pozice změnila na post hlavního trenéra, již nebyl „ten hodný“, měl za nás zodpovědnost. Uměl zakřičet, pochválit, je srdcař, ale taky nervák. Rozhodně s ním nebyla nuda.

Vlasta Balík – měl na mě největší vliv. Po mnoha stránkách. Byl autorita i kamarád. Navázal na práci Michala, Matase. Vodní pólo nám ukázal z jiné stránky. Zjednodušil nám hru, každá jsme měla svůj úkol. Hra byla najednou jasná a přímá. Uměl nás namotivovat. Táhly jsme za jeden provaz.  Jeho principy mám pod kůží dodnes.

Radek Jaška – trenér technik. Neuvěřitelně technicky zdatný a chytrý bývalý hráč, který nás v Brně učil svoje finty a předával svoje dovednosti. Já toto nikdy neuměla, Radka obdivuju dodnes, když ho vidím s míčem ve vodě.

Jaroslav Novák – považuji ho spíš za lékaře, ale asistoval Josefu Janečkovi v posledních letech. Snažil se nám poradit, vedl statistiku. Pro mě je to PAN Novák, legenda.

Tomáš Javůrek – dal mi druhou šanci. Oslovil mě před cca 8lety, ať si zahraju na EU Nations ve Švýcarsku za reprezentaci. Už jsem o sobě hodně pochybovala. Spoluhráčky byly ve věku mé nejstarší dcery. Já si to užívala, dostávala se postupně do formy. Holky byly skvělé, vzaly mě mezi sebe. Tomáš ve mě věřil.  Sama bych odvahu již neměla.

Každý mě naučil něco, ke každému jsem vzhlížela a respektovala je. Děkuji všem za vše!!!

 

Ve Vašem úspěšném sportovním životě nebyla žádná zkušenost ze zahraničního angažmá. Měla jste nabídky z klubů i z jiných zemí, případně jaké to byly a týmy a kdy? Proč jste nikdy neodešla hrát do zahraničí?

Nikdy jsem se o žádné nabídce nedozvěděla. Mě osobně nikdo nikdy neoslovil. Zřejmě jsem nebyla dostatečně dobrá. Naštěstí jsem byla spokojená doma u nás v ČR. Tenkrát mě ani nenapadlo, že by o mě mohl mít nějaký tým zájem.

 

Máte nepřeberné hráčské zkušenosti, Vaše dcera i syn hrají vodní pólo. Proč jste se nikdy nechtěla stát trenérem? Nebo Vám to nikdy nebylo nabídnuto?

Živím se tím, že učím malé děti plavat. Mám s kolegyní Ivanou Bursovou Svobodovou (bývalou reprezentantkou akvabelou, účastnicí OH v Aténách) plaveckou školu v Kuřimi, půl úvazku mám v družině. K tomu malého, neposedného, dnes pětiletého syna. Bohužel času mi moc nezbývá na trénování vodního póla. Chvíli jsem pomáhala Pepovi Janečkovi s juniorkami. Pracovní vytížení mi nedovolí působit jako trenér. A hlavně si myslím, že chlapi jsou lepší trenéři.

 

 

 

 

Jak se díváte na budoucnost českého ženského vodního póla?

Vedení našeho Českého svazu vodního póla v čele s Jakubem Pickou se snaží, pravidelně přihlašuje   juniorské reprezentanty a reprezentantky do evropských soutěží. I nám ženám bylo umožněno dvakrát bojovat o Mistrovství Evropy „A“ skupiny. Budoucnost přesto nevidím moc růžově. Základna vodního póla je malá, děti po přechodu na střední školu se sportem brzy končí. Ale pevně věřím, že díky klubům Strakonic, Prahy, Hradce Králové a taky Brna ženské vodní pólo ještě bude žít a bude se dál rozvíjet. Držím palce!!!

 




Partneři

Kontakt

WATER POLO SPARTA PRAHA
Schöfflerova 2050/32, Praha 3
telefon: +420 732 467 600
sekretariat@spartawaterpolo.cz

Officiální stránky klubu

Vodní pólo Sparta Praha