English
WATER  POLO SPARTA  PRAHA
CELOROČNÍ
NÁBOR ČLENŮ

Nábor vodní pólo
VÍCE ►

Nábor Sparta WP - září 2018

Trénink s Davidem
Sdilet na facebooku
Historie VIII. - Jan Černohorský
23.04.2021

V kolika letech jste začal hrát vodní pólo a kdo Vás k němu přivedl?

Pólo jsem začal hrát asi až ve 13 letech. Měl jsem k němu poměrně blízko, protože už jako mladšího mě táta brával na bazén na Klíši na zápasy póla. Tehdy se hrávala v Ústí nejvyšší liga v ČSSR a TJ Chemička byla dlouhodobě jedním z mála českých účastníků. Táta je bývalý prvoligový hráč Ústí i reprezentant ČR, trenér i rozhodčí. Do póla mě ale nenutil.  Ústečtí pólisté přes zimu trénovali v krytých lázních Dr. Vrbenského na Střekově.  Z oken našeho bytu jsme měli přes zahradu lázní výhled přes prosklenou prosvětlenou stěnu přímo do bazénu.  Večer to byl nádherný pohled. A jednou jsem se rozhodl, že tam chci taky chodit.

 

Co Vás v mládí na pólu nejvíce bavilo?

Jsem soutěživý typ, takže určitě dávat góly a vyhrávat. Což byl pro mě na začátku trochu problém, protože největší handicap pro mě bylo plavání. Nechodil jsem do tehdy ještě existujících plaveckých tříd a někteří hráči byli v plavání o parník přede mnou. Ale i tak se mi dařilo už v mládežnických kategoriích ty góly dávat. A protože mě pólo opravdu chytlo, někdy okolo mých 16-17 let jsem začal plavání trénovat individuálně. Určitě mi to pomohlo, i když můj plavecký styl má k dokonalosti hodně daleko.

 

 

Věnoval jste se v mládí i jiným sportům?

Pod panelákem jsme měli kurty, kde jsme hráli tenis, plácky na fotbal i na hokej s tenisákem. Venku jsem byl pořád. Domů jsem směl, až když jsem se před dveřmi svlékl do trenýrek, protože jsem byl vždy od antuky nebo škváry. V zimě jsme pravidelně jezdili na lyže.  Dnešním dětem toto možná trochu chybí. Před pólem jsem závodně hrál 3 roky fotbal a dva roky chodil na atletiku, kde jsem běhal střední tratě. Mým vzorem byl Karel Kolář, který v roce 1978 vyhrál bronzovou medaili na 400 metrů na ME v atletice v  Praze.  Bavily mě všechny sporty, ale pólo nakonec vyhrálo.

 

Vybral byste si zpětně jiný sport?

Asi ne. Po skončení aktivní kariéry jsem se začal věnovat triatlonu a objíždět různé pouťáky. Mám i několik Železných mužů, prvního jsem absolvoval už v roce 1987 v Berouně.  Ale tehdy před více než třiceti lety byl u nás tento sport ještě v plenkách.

 

Na jakých jste hrál postech? Měnil jste často pozice, nebo bylo trenérům hned jasno, kam vás postavit?

Od začátků vždycky na centru vepředu. Jak my říkáme „na stojáku“. Pro „neplavce“ to byl asi nejideálnější post J. Postupně jsem centra ale opustil, protože je to post pro fyzicky lépe vybavené hráče.  V mých nejlepších letech jsem nejvíc hrával na pozici volného hráče nebo staženého pravého křída. I když jsem pravák, vyhovovalo mi střílet přes ruku. Ke konci kariéry jsem se posunul na pravého krajního obránce.

 

Co byly vaše největší herní přednosti? Jak jste pracoval na jejich zdokonalení (na tréninku i ve volném čase)?

Asi čtení hry, schopnost uvolnit se pro gólovou přihrávku a střelba.

 

Byla ve vašem mateřském klubu nějaká osobnost, kterou jste si bral za vzor? (trenér, hráč…?)

Jako trenér mi v žákovském a dorosteneckém věku dal nejvíc táta. Po návratu z VŠ Praha v roce 1991 začal v Ústí trénovat Gennadij Avdějev, který se do Ústí přiženil a předtím v Moskvě trénoval olympijské naděje. V  Ústí v té době byla silná generace hráčů ve věku okolo dvaceti let, která již v dorosteneckých kategoriích uměla konkurovat i slovenským družstvům.  A Gennadij to uměl báječně nastartovat, namotivovat a rozvíjet.  Bohužel s námi byl na lavičce pouze u prvních čtyř nebo pěti titulů.  Ze silné generace hráčů 70. a 80.let, která hrála československou první ligu, si nejvíc pamatuji Ivana Karáska z Hradce a Jardu Techlovského z Děčína.

 

Povězte nám něco o vaší mládežnické kariéře (tituly, medaile, nejlepší střelec atd.)

Většinou jsme vždy byli mezi prvními třemi v ČR. Ale na celorepublikové úrovni jsme na Slováky neměli.

 

Můžete nám přiblížit nějaký zápas v české lize, nebo herní situaci, nebo jiný sportovní zážitek, na který nikdy nezapomenete?

V Brně jsme v jednom prvoligovém zápasu, nevím už ve kterém roce, prohrávali 0:8. Trenér Jarda Mendl po nás ve vodě už vzteky házel i pantofle. V dalším průběhu utkání se nám ale podařilo dát pár rychlých slepených gólů, Brno znervóznělo a my jsme ten zápas ještě otočili.

 

 

Vzpomenete pro nás také na nějaký velký turnaj v týmu české reprezentace, buď jako junior, případně už v mužském věku?

Rád si vzpomenu na mezinárodní turnaj v Turecku, kde jsme jako reprezentace hráli na vojenské základně před tribunami plnými  tureckých vojáků. Potom na turnaj na Maltě, kam jsme se jako mužská reprezentace poprvé probojovali na ME skupiny „B“.

Na klubové úrovni to byla účast ve čtvrtfinále PMEZ na Sicílii za účasti CSKA Moskva, Spandau Berlin a Posillipo Neapol. Samozřejmě s těmito špičkovými evropskými družstvy jsme už všechno rupli, ale ostudu jsme určitě neudělali.

 

 

Patřil jste k silné a úspěšné generaci hráčů Spolchemie, kteří už od žákovského věku hráli spolu, následně úspěšně v 1. lize mužů, většina z Vás i úspěšně reprezentovala ČR. Někteří hráči vč. Vašeho bratra také strávili část sportovní kariéry v zahraničních klubech a vrátili se zpátky do domácího bazénu. Čím si to vysvětlujete, že Váš tým držel tak dlouho úspěšně pohromadě?

Mám osobní zkušenost, že základ úspěchu sportovního kolektivu je zdravé jádro. To jsme v Ústí myslím vždycky za mé kariéry měli. Věděli jsme, že chceme vyhrávat a tomu jsme se v rámci amatérských podmínek snažili dát vše. Získali jsme celkem 11 titulů, z toho prvních 10 v řadě. Družstvo bylo na začátku výborně nastartované Gennadijem Avdějem a bylo mladé. Zisk desátého titulu už byl velmi těžký, ale protože jsme byli dobrá parta, tak jsme se v hospodě společně přesvědčili, že to ještě dáme. Jako parta fungujeme i po dvaceti letech, kdy spolu pravidelně jezdíme každý týden na kolech nebo v zimě na běžkách.

 

 

Jaké to bylo pro Vás sledovat úspěchy bratra Jiřího, který byl jedním z úspěšných českých pólistů v týmu Košic, tehdy i teď špičkového klubu s výraznými osobnostmi.

Bratr odešel do Košic v necelých 18 letech a byl to po delší době po Radkovi Jaškovi a Jardovi Chvátalovi další hráč z Čech, který se v Košicích úspěšně chytil. Byl i jediným českým zástupcem v reprezentačním družstvu, které v Americe vybojovalo na mistrovství světa juniorů stříbrné medaile. Úspěchy jsem mu samozřejmě přál a držel jsem mu palce. Mimo hlavní sezónu ještě hrával na Maltě. Byl jsem rád, že se po působení v Košicích vrátil do Ústí a pomohl nám vybojovat další tituly.

 

Domníváme se, že ve Vašem úspěšném sportovním životě nebyla žádná zkušenost ze zahraničního angažmá. Měl jste nabídky z klubů i z jiných zemí, případně jaké to byly a týmy a kdy? Proč jste nikdy neodešel hrát někam ven?

Měl jsem nabídky jít hrát do Francie. Ale bylo to v době, kdy jsem v Praze studoval vysokou školu, takže to nepřicházelo v úvahu. Potom jsem mohl na vojně hrát za ČH Košice. Ale musel bych tam i potom nějakou dobu zůstal, což jsem nechtěl. Velmi jsem ocenil, že mi ČH Košice po dobu „špagátské“ vojny  s nimi umožnili  trénovat a přitom hrát za Ústí.

 

Vodní pólo se v Ústí nad Labem v současné době už nehraje. Co vidíte jako hlavní příčinu zániku klubu s dlouhou tradicí a úspěchy?

Měli jsme v Ústí problém s nedostatkem trenérů a obecně s malým zájmem bývalých hráčů, dál nějak pomáhat ústeckému pólu. Hřebíčkem do rakve potom byla rekonstrukce krytého padesátimetrového bazénu, kde díky nezájmu a nevstřícnému postoji ústeckého magistrátu vznikl „opravený“ plavecký bazén, který svými parametry, a především nedostatečnou hloubkou pro mužské soutěže, neumožňuje hrát regulérní zápasy vodního póla pro dospělé.

 

Jaké máte cíle do dalších let ve vodním pólu? Hráčské, trenérské, funkcionářské? Nebo jako rozhodčí? Případně v jiném sportu? Zmínil si triatlon.

V pólu už žádné cíle nemám a ani o českém pólu už nemám přehled. Ale pokud se bude letos olympiáda v Tokiu konat, určitě budu fandit Martinu Faměrovi v čepičce španělského nároďáku. On je příkladem toho, že i v takové „nepólové“  zemi jako je Česko, může vyrůst hráč světových kvalit.

Rád si občas zahraji veteránské pólo. S Ústím se  dáme jednou za rok dohromady na turnaj v Děčíně, občas si zahraji i za jiný klub. S triatlonem jsem musel kvůli zdravotním problémům skončit. Mým hlavním sportem je přes léto silniční i horské kolo a v zimě veteránské plavání a běžky. Chtěl bych zkusit Jizerskou padesátku.

 

 




Partneři

Kontakt

WATER POLO SPARTA PRAHA
Schöfflerova 2050/32, Praha 3
telefon: +420 732 467 600
sekretariat@spartawaterpolo.cz

Officiální stránky klubu

Vodní pólo Sparta Praha