English
WATER  POLO SPARTA  PRAHA
CELOROČNÍ
NÁBOR ČLENŮ

Nábor vodní pólo
VÍCE ►

Nábor Sparta WP - září 2018

Trénink s Davidem
Sdilet na facebooku
Historie VII. - Natálie Sejkorová nyní Marešová
14.04.2021

Kdo a v kolika letech vás přivedl na vodní pólo?

Kdo mne k vodní pólu přivedl? Tak se událo tenkrát ještě na starých lázních v Hradci Králové. Tuším se psal rok 1993. Je to příběh 4 závodních plavkyň, kamarádek, v rozkvětu puberty, které již nebavilo plavat od stěny ke stěně, po 9 letech závodění prostě nuda. Bylo nám všem stejně, mezi 15 -16 lety a byly jsme bezva parta - Katka Malá, Majka Baudyšová, Šárka Dlouhá a já. Vždy po našem plaveckém tréninku následoval trénink vodních pólistů, kteří nás spolu s trenérem Jirkou Trenzem na vodní pólo neustále lákali. Začaly jsme s tou myšlenkou vážně koketovat, až jsme na pár trénincích s nimi zůstaly. No a bylo po nudě. Sice nám to vůbec nešlo, v pólistických čepičkách jsme se málem hanbou propadly, ale přebila to chuť a nadšení s jakým jsme do tohoto nového sportu šly. Začaly jsme postupně lanařit i mladší kolegyně z plaveckého oddílu a přivedly kamarádky, které závodně neplavaly, a tak jsme je učily potřebné styly, popř. se daly dráhou brankářek. V začátcích nám nejvíce energie a času věnoval trenér Jirka Trenz a Robert Černý (hráč mužského týmu) a později se nás ujmul a cenné rady rozdával i trenér Petr Koudelka. Zatím jsme netvořily tým, ale hostovaly jsme v rámci ligy v jiných ženských týmech a sbíraly zkušenosti. Jako samostatný tým Slavia Hradec Králové jsme do ligy vstoupily až později. Výsledky prvních našich zápasů byly typu 3:25, 1:19 atd… Ale to nás neodradilo a makaly jsme na sobě dál!

 

 

Píle se vyplatila, a v roce 2001 jsme vyhrály titul!! To byla sezóna, kdy jsme se navíc trénovaly samy a já jsem se snažila jako kapitánka kaučovat holky z vody. Bylo to náročné a občas to nedělalo dobrotu, ačkoli jsme měly skvělou partu! Před play off mi zavolal trenér a kamarád Tomáš Růžička, že by nám rád jako týmu pomohl do finále a přizval i metodika Karla Nedorosta. To jsem kvitovala a tým souhlasil. Dodnes jsem Tomovi za čas, trpělivost a ochotu, kterou nám jako Hradeckému týmu věnoval, vděčná!  A vyplatilo se, zlato bylo doma! Na tu euforii nezapomenu a myslím žádná z nás. Navíc se vytvořila opravdu úžasná parta, která se z většiny schází do dnes.

 

Dělala jste v dětství i jiné sporty?

Ano, kromě tedy již zmiňovaného závodního plavání, kterému jsem věnovala cca 8-9let, jsem také v raném dětství a mladším školním věku dělala klasický balet 6 let. Souběžně 2 roky moderní gymnastiku a trampolínu. V rámci ZŠ také atletiku, přesněji běh (1 500m, 800m) a hrála okresní ligu softballu. Dále jsem se aktivně věnovala sjezdovému lyžování, běhu na lyžích, cyklistice, hlavně silniční a letní horské turistice. Bavil mne skoro každý sport, se kterým jsem se setkala. Kromě tenisu, na něj jsem opravdu levá.

 

Byl ve vašem mateřském klubu někdo, kdo by pro vás byl vzorem? (trenér,hráčka áčka…)

Některé trenéry jsem již zmiňovala na začátku. Hradecký trenér Petr Koudelka, mi dokázal poradit jako zkušený centr mladému centru a prozradil mi i fintu, na kterou nikdy nezapomenu. Kolikrát se mi hodila. Vám ji neprozradím, ale předala jsem už několika mladším hráčkám.

Dalším velkým vzorem byl pro mě Radek Jaška. Veliký a velmi chytrý hráč s bohatou hráčskou historií. (reprezentant, hráč československé 1. ligy, ligy v Maďarsku, kapitán týmu Košic…). Pro mne také zkušený trenér, který mi vždy v rámci mého reprezentačního působení rozdával cenné rady a dokázal mi říct, co dělám špatně a jak s tím dál pracovat.

Další pan hráč a velký vzor byl pro mne trenér Vlasta Balík.

 

Když jsem se rozhodovala o studiu na vysoké škole, šla jsem na popud tehdejšího trenéra reprezentace Ilji Michala studovat do Plzně na PF ZČU obor TV a sport, a ne do Prahy, kde byl stejný obor na FTVS, jelikož v Plzni bylo tenkrát reprezentační centrum a trénovalo se 3x týdně dvoufázově. Tak jsem tedy trénovala v Plzni, ale v lize jsem hrála stále za můj mateřský oddíl v Hradci Králové. V Plzeňském týmu jsem hostovala pouze pro Pohár mistrů, jelikož KVS Plzeň tenkrát vyhrávala ligu.

Ilju Michala záhy vystřídal v pozici mého plzeňského trenéra i reprezentačního trenéra právě Vlasta Balík. Měla jsem z něj vždy veliký respekt a měl mou hráčskou úctu. Byl to trenér, pod kterým jsem strávila asi nejvíce intenzivní a smysluplnou přípravu tady v Čechách. Také mi velice dobře dokázal poradit na mém postu centra, jelikož on sám byl centr vynikající. Jeho rady a rady Radka Jašky, se mi opravdu hodily na začátku mého působení v zahraniční profesionální lize.

Měla jsem štěstí na trenéry centry. Dalším z nich byl Jarda Bartůněk ze Strakonic (také později trenér reprezentace), který byl také výborný centr a můj dobrý trenérský rádce v rámci ženské reprezentace. Byl to veliký srdcař a zastánce dobré party, a to jsme měli společné.

Všech těchto lidí si nesmírně vážím, a to že jsem se ve vodním pólu posouvala dál a dostala se hrát do zahraničí, je bez pochyby i jejich zásluha.

 

V žákovských kategoriích hrají dnes holky v týmech s chlapci. Bylo to tak i za vás?

Za nás to nebylo. I kdyby bylo, tak já bych tam věkově nespadala.

 

Jak jste vnímala zápasení proti klukům, přidávalo to na motivaci?

Zažila jsem to v rámci ženské reprezentace, kdy jsme hostovaly v dorostenecké lize. Myslím, že to svůj přínos určitě mělo. Pro nás to byla dobrá fyzická příprava na tvrdší zápasy v rámci našich reprezentačních startů.

 

V čem se ženské a mužské pólo nejvíce liší?

Myslím, že ženské vodní pólo je „zákeřnější“ a to zejména pod vodou (štípání, kousání, drápání…). Holky jsou prostě šelmy. V ženském póle je také více emocí a někdy až hysterie. V mužském zase více té síly a někdy i hrubosti. V tahání se za plavky mají vzhledem k velikosti plavek ženy značnou nevýhodu.

Co byste označila za vaše největší herní přednosti?

Pokud se bavíme o době mé aktivní kariéry. Nikdy jsem nebyla, ani postavou, typický silový hráč vhodný pro post centra, ale spíše dynamický útočník s dobrou plaveckou rychlostní vytrvalostí a rychlými akceleračními a odrazovými schopnostmi (start z vody, výšlap, šlapání, změna směru plavání atd.). K zakončování mi pomáhala dobrá technická vybavenost zápěstí, které jsem využívala při technické střelbě, popř. při střelbě z centra např. zadovka, přehození brankáře, po vodě pod ruce atd.) Střelba z dálky nebyla moje silná stránka. Využívala jsem opět spíše technických střel o vodu, padáček atd. Čtení hry, dobré periferní vidění, přesné nahrávky.

 

 

 

Jak se vám dařilo s národním týmem juniorek? (nějaký turnaj, kvalifikace atd.)

Jejda, to už je dávno. Vzhledem k tomu, že jsem začínala s pólem déle, tak toho tolik nebylo. Ale asi největší úspěch byl v roce 1996 na Mistroství Evropy juniorek v Izraeli v Netanyi, kde jsme vybojovaly 5. místo.

 

Pomohly vám výkony s reprezentací k budoucímu působení v zahraničí?

Určitě každý zápas odehraný v reprezentaci vás posouvá dál. Pokud se vám daří v zápasech na mezinárodních turnajích, tak si vás ostatní trenéři všímají a následně se o vás tzv. ví. Ale pokud se do zahraniční ligy skutečně dostanete, tak už je to jen na vás a musíte se posouvat dál, zapadnout a nepřestávat se učit a makat na sobě.

 

Jak se vaše zahraniční angažmá upeklo?

To byla vlastně taková souhra náhod. V roce 2002 jsme hrály mistroství Evropy ‘‘B‘‘ v Praze, kde se nám jako ženskému týmu opravdu zadařilo a turnaj jsme vyhrály. Tenkrát jsem tam dostala nabídku od trenéra francouzské reprezentace, který byl zároveň, pokud si dobře vzpomínám, trenérem Nancy, jestli bych nechtěla za ně hrát. Ve Francii bylo ženské vodní pólo přibližně na stejné úrovni jako u nás. Ačkoli mě vidina Francie lákala, nabídku jsem nakonec s díky odmítla. Neviděla jsem v tom tenkrát, co se úrovně vodního póla týče, příliš posun dál.

Po ME v Praze čekal ještě naše juniorky důležitý turnaj, myslím ME, kde hrály i moje spoluhráčky z ženské reprezentace. Velmi se jim zadařilo a moje mladší spoluhráčka, levačka Bára Šlajsová, dostala nabídku do italské ligy a odletěla tam.

Pro mne ta pravá výzva přišla ve stejný rok v prosinci 2002, kdy se vyhlašovala nejlepší hráčská sedmička mužů a žen a Bára na ni také dorazila. Všechny jsme byly zvědavé, co a jak a ona na nás vybalila, že trenér z jiného týmu nutně hledá dobrou hráčku (dokonce myslím centra) a že mu slíbila, že se zeptá a nadhodí to na tom vyhlašování v Praze. Všechny jsme se na sebe podívaly a nikdo nevypadal, že by jel. Celé vyhlašování jsem o tom přemýšlela, a nakonec jsem do toho šla. Začátek nebyl tak jednoduchý, jak se zprvu zdálo.

Trenér si mě chtěl logicky prověřit, jak na tom fyzicky, jestli zapadnu do týmu atd. Prakticky mne nikdy neviděl hrát, ale prý měl i nějaké informace od Italského delegáta, který mě hrát viděl víckrát na mezinárodních turnajích, na ME ,,B“, v Praze byl myslím také. Bylo to kamarád mého trenéra a bylo vtipné, se s ním později potkat v rámci italské ligy. 2. 1. 2003 jsem tedy odletěla pouze na turistické vízum do Neapole. Po 14 denní prověrce a vzájemných sympatiích, jsem již s podepsanou hráčskou smlouvou letěla zpět do Prahy zařídit na italskou ambasádu sportovně pracovní vízum.

Od 31. 1. 2003 jsem již byla hráčkou týmu Volturno S. C. serie A1. Tomuto týmu jsem zůstala věrná a podepsala postupně nové smlouvy na další 4 sezóny. V týmu jsem vždy hrála pod vedením stejného trenéra Salvatora Napolitana.

 

Povězte nám něco o vašem působení v cizině.

Je to nezapomenutelný kus mého života plného nevšedních zážitků, tvrdých tréninků, nových přátel různých mentalit, emocí a sportovní euforie. 

 V Itálii je obrovská tradice vodního póla a je 3. nejpopulárnější kolektivní sportem. Itálie má několik lig. Nyní přesně nevím kolik, ale za mého působení byly nejméně čtyři. Serie A1 je ta nejvyšší liga a má 12 týmů a zhruba 5 jich vždy bylo ze Sicílie. Serie A1 je profesionální, pro některé italské hráčky poloprofesionální.  Na tým mohou být 2-3 mezinárodní hráčky, zaleží na aktuálních pravidlech italské federace. V našem týmu se např. prostřídaly tři Rusky, Kanaďanka a tři Maďarky a vždy to byly i moje spolubydlící, takže bylo veselo. Většinou, už hrály v sérii A1 několikátou sezónu, tak naše společná řeč byla italština, kterou jsem se musela velice rychle naučit.

 

Tvrdé přípravné období a trojfázový trénink, je samozřejmostí.  Bez hodně dobré fyzické přípravy to v této lize můžete rovnou zabalit. Tam mají tzv. nadřeno všechny týmy, ale rozhoduje taktika, sehranost týmu a zkušenosti. No a někdy bohužel i rozhodčí… Hra je mnohem rychlejší. Ne nadarmo se říká, že Itálie je škola taktik a na federaci se jezdí školit trenéři z celého světa. V této oblasti jsem se měla opravdu co učit. Jelikož byla ze začátku i jazyková bariéra, musela jsem neustále sledovat, naslouchat a přemýšlet. Ale je to pořád jenom hra a ono to piano přišlo samo a začalo se mi dařit. V přípravném období byly tréninky od pondělí do soboty. V sezóně se trénovalo od pondělí do pátku, každou sobotu zápas a neděle odpočinek. Pokud se hrálo na Sicílii, tak se letělo nebo v případě trajektu se neděle prospala. A tak pořád dokola. Tým byl v podstatě pořád spolu. Každou sezónu byla fajn parta. Měla jsem vždy obrovský respekt z některých mých slavných spoluhráček. Některé, si později uhrály za své země i o olympijské zlato (Noemi Thot – kapitánka, Melanie Grego, Andrea Thot, Irina Turkunova, Elizabeth Valkay, Agnes Valkay…) To, že jsem mohla hrát po jejich boku a dostalo se mi od nich uznání a respektu, tak toho si opravdu cením. Je to pro mne obrovskou sportovní odměnou.

Od 3. sezóny ve Volturnu S. C. jsem se začala okrajově věnovat i trenérské činnosti. Vzniklo to vlastně na popud mého trenéra Salvatora Napolitana, který kromě nás trénoval i juniorský tým. Věděl, že jsem se trénování mladších kategorií věnovala i v Čechách a ty naše kadetky byly úžasné a dokonce mi založily něco jako fan club. Říkal, že to bude pro děvčátka dobrá motivace. Když jsem viděla tu naši tlupu veselých černovlásek, tak jsem nemohla jinak než souhlasit. Tak jsem si tedy na Italské federaci v Římě, udělala spolu s naší kapitánkou Noemi Thot a mojí bývalou spoluhráčkou Melanií Grego, 2. trenérskou třídu a začala jsem trénovat a koučovat náš kadetský tým. Noemi a Melanie tedy získaly automaticky1.trenérskou třídu, jelikož byly v základu týmu italské reprezentace, který vyhrál Olympiádu v Athénách 2004.

 

 

 

Po 5 sezónách v Italském Volturnu S. C., jsem ne příliš šťastnou volbou strávila půl sezóny v týmu Mc‘donalds Firenze . Co se týče vodního póla, mi to příliš nepřineslo, ale poznala jsem nové přátelé, a někteří z nich jsou mi blízcí dodnes. Také mne okouzlila úžasná oblast Toskánska, do které se za vínem a olivovým olejem vracím dodnes.

 

Jelikož ve Švýcarsku začíná sezóna později a je kratší, přijala jsem hned nabídku trenéra Michela Grassa z WSV Basel a odjela jsem hrát na 2 sezóny po sobě, do jeho týmu v německého kantonu švýcarské Basileje. Tamější liga není na příliš vysoké úrovni a do týmu, kromě mne, byla každý rok přizvaná 1 Kanaďanka, aby byl tým silnější. 1. sezónu jsme skoro sáhly na titul. Oporou byla výborná kanadská brankářka a ještě lepší spolubydlící a kamarádka Nadia Kvakič. Navíc narozená ve stejný den jako já 3.4. ! To jsou mi náhody J.  V rámci mého působení ve Švýcarsku jsem  také hostovala v mužském týmu WSV Basel, který jezdil hrát ligu a trénovat i do sousedního Německa.  Krásné Švýcarsko jsem si procestovala a tím myslím moje zahraniční angažmá končí.

 

Takže všechna Vaše zahraniční angažmá tedy hodnotíte kladně?

Ano, hodnotím to všechno velmi kladně.

 

Co ve vaší kariéře následovalo dál?

Návrat k mé původní profesi. Založila jsem v Hradci Králové vlastní plaveckou školu zaměřenou na plavání kojenců, batolat a dětí předškolního věku. Vychovávám tak malé pólisty už od miminek.

 

S reprezentací žen se vám podařilo prorazit?

Měla jsem tu čest být nějaký čas i kapitánkou ženské reprezentace a za největší náš společný úspěch považuji asi již výše zmiňované vítězství na ME ,,B,“ v Praze v roce 2002 pod skvělým vedením hlavního trenéra Vlasty Balíka a asistenta trenéra Radka Jašky. 


 

Jakého úspěchu si z celé kariéry ceníte nejvíce?

V Čechách, již zmiňovaný titul, tedy zlatá medaile v 1. lize žen v roce 2001 s mým týmem Slavia Hradec Králové.

V Itálii to byla určitě nejúspěšnější 4. sezóna ve Volturnu S.C., kdy jsme se probojovaly do play off a jako 4. nejlepší tým serie A1 jsme měly možnost hrát v Bulharské Sofii LEN TROFY. V Sofii jsme vše vyhrály a postoupily do semifinále, které se hrálo u nás ve Volturnu S.C. Tam nám ale postup do finále utekl jen o 1 gól.

Za sebe, to jsem se zmiňovala již výše. Asi to že jsem si mohla zahrát po boku světových hráček a dostalo se mi jejich respektu a uznání. Toho si vážím a hřeje mě to u mého sportovního srdce.

Také si cením čestného odznaku ČSTV, který jsem dostala po ukončení mé kariéry.

 

 

 

 

 

 

 

 

Co si myslíte o současném stavu vodního póla v Česku?

Nerada bych se vyjadřovala a hodnotila něco, v čem se momentálně neorientuji tak dobře jako dřív.




Partneři

Kontakt

WATER POLO SPARTA PRAHA
Schöfflerova 2050/32, Praha 3
telefon: +420 732 467 600
sekretariat@spartawaterpolo.cz

Officiální stránky klubu

Vodní pólo Sparta Praha