English
WATER  POLO SPARTA  PRAHA
CELOROČNÍ
NÁBOR ČLENŮ

Nábor vodní pólo
VÍCE ►

Nábor Sparta WP - září 2018

Trénink s Davidem
Sdilet na facebooku
Historie VI. - Jiří Otáhal
05.04.2021

V kolika letech jste začal hrát vodní pólo a kdo vás k němu přivedl?

S pólem jsem začal v sedmi letech. Jelikož pólo hrál můj starší brácha Radek, což byl pro mě obrovský vzor, byla tato volba více méně logická. Právě brácha mě přivedl na bazén, kde jsem začal navštěvovat přípravku, tehdy ještě Spartaku Přerov.

 

Věnoval jste se v mládí i jiným sportům?

Určitě. Jako malý jsem navštěvoval Sokol, který byl výborný v tom, že u dětí kladl důraz na všestranný pohybový rozvoj. Jinak jsem také spoustu času trávil s kamarády na hřišti, kde jsme hráli všechny možné míčové hry a skoro celou zimu, když u nás zamrzla Bečva, jsme hráli hokej. Vždycky jsem také rád jezdil na kole. Nicméně organizovaně jsem se celý život věnoval jen vodnímu pólu.

 

Co Vás na pólu nejvíce bavilo?

Asi to, že jsem mohl být skoro každý den na bazéně. Vždycky jsem chtěl být nejlepší, proto jsem se snažil dělat vše na 100% a na bazéně trávil spoustu času. Bavilo mě dávat góly, vyhrávat zápasy. Miloval jsem atmosféru velkých turnajů.

 

Povězte nám něco o vaší mládežnické kariéře (tituly, medaile, nejlepší střelec atd.)

Byly to krásné časy. V podstatě mě v té době zajímala jen škola a vodní pólo. Každý den jsem se nemohl dočkat tréninku. Mnohokrát jsem byl na bazéně i hodinu před jeho začátkem. Náš ročník byl velmi silný. Vyhráli jsme toho moc. Z každé mládežnické kategorie mám doma zlatou medaili z nejvyšší celorepublikové soutěže. Asi bych lhal, kdybych řekl, že pro mě počet vstřelených branek za sezónu nebyl důležitý. Snad každý hráč chce být králem střelců. Nicméně nikdy jsem netoužil být nejlepším střelcem na úkor kolektivního úspěchu. Ten byl vždy na prvním místě.

 

Pozvánka do juniorské reprezentace vás tedy nemohla minout.

Na to jsem byl patřičně hrdý. Reprezentovat svoji zemi byla pro mě vždy obrovská čest. S juniorskou a posléze i seniorskou reprezentací jsem se účastnil mnoha turnajů, odehrál spoustu těžkých zápasů a procestoval skoro celou Evropu. Moc rád na to všechno vzpomínám.

 

 

 

Jak pro vás byl náročný přechod do mužů?

Abych pravdu řekl, na přechod do mužů jsem se strašně těšil. Každý pátek před zápasem jsem tajně doufal, že budu na zápas nominovaný. A jednou se mi to konečně splnilo a od té doby už jsem byl nedílnou součástí A-týmu. Do sestavy jsem zapadl. V té době za muže hrálo spousta výborných kluků, kteří si vůbec na nic nehráli. Ba naopak jsem z jejich strany cítil obrovskou podporu, takže jsem se vůbec nebál ve vodě cokoliv zkusit. Čím více se mi dařilo, tím více rostlo mé sebevědomí.

 

Co odstartovalo zájem francouzského týmu o vaše služby? (nějaký turnaj atd.?)

Tehdy k nám do Přerova přijel na soustředění francouzský tým CJF FLeury Les Aubrais, za který hrál Zdeněk Chytil. Sehráli jsme několik přátelských utkání a před jejich odjezdem jsem byl Zdeňkem osloven, zda bych to nechtěl zkusit u nich. Chtěli v té době postoupit do vyšší soutěže a typově hledali hráče jako jsem byl já. Pro mě to bylo něco úžasného. Několik nocí jsem nadšením ani nespal!

 

Povězte nám něco o vašem angažmá ve Francii, jaké jste měl ambice?

Hlavním hnacím motorem byla pro mě hlavně zvědavost. Samozřejmě se mi hlavou honil i strach z neznámého. Ale pořád jsem chtěl dokázat, hlavně sám sobě, že vodní pólo hrát umím a dokážu to prodat i v zahraničí.

 

Byla pro vás aklimatizace na nové podmínky problémem?

Bylo to vůbec mé první dlouhodobé odloučení od rodiny a kamarádů. Navíc v zemi, kde se anglicky s vámi nikdo moc bavit nechce. Francouzsky jsem v té době uměl tak pozdravit a poděkovat, a to ještě se špatnou výslovností. Vůbec to nebylo pro mě lehké, ale v aklimatizaci mi moc pomohl Zdeněk Chytil a celá jeho rodina. V té době pro mě byl mým druhým tátou, jeho manželka Jarka mojí druhou mámou a synové Tomáš a Lukáš mými bratry. A tak je všechny beru dodnes.

 

Jaký byl další krok ve vaší kariéře po prvním angažmá ve Francii? (můžete se určitě rozpovídat o mistrovské sezoně)

Měl jsem pár nabídek jít hrát na Slovensko, ale to mě vůbec nelákalo. Chtěl jsem pokračovat v mém přerušeném studiu na univerzitě, což pro mě byla priorita. Navíc jsem byl pólem doslova přesycen a nechtěl jsem si ho znechutit. Chtěl jsem pólo zase brát jen jako zábavu. Ve Francii jsem poznal, že bych se profesionálním sportem živit nechtěl. Určitě by mě to nenaplnilo. Nicméně jsem za tuto zkušenost moc rád.

 

 

 

 

Do Francie jste se ale následně vrátil. Co vás přimělo k návratu?

Zase v tom sehrál hlavní úlohu Zdeněk Chytil, který mě po vyhraném finále a zisku historicky prvního titulu pro Přerov v roce 2003 oslovil, zda bych neměl zájem si znovu zahrát za CJF. Zdeněk nás v této sezóně koučoval během play-off a je i jeho velikou zásluhou, že jsme to tehdy dotáhli až ke zlatu. Fyzicky jsme byli výborně připraveni, ale takticky jsme byli dost nevyzrálí. Dokázal tým motivovat a vyburcovat k maximálnímu výkonu. Jeho pokyny pro nás byly něčím zcela novým, neotřelým. A jím nastolená taktika prostě zafungovala. Je pravdou, že se mi tato část sezóny hodně povedla. Navíc jsem šel do známého prostředí a z prvního francouzského angažmá jsem uměl i řeč.

 

Hodnotil byste své druhé francouzské angažmá jako úspěšnější?

Z osobního hlediska rozhodně ano. Tento pobyt mi dal strašně moc zkušeností, které de facto využívám dodnes v mém profesním životě. Herně to bylo také o něčem jiném, neboť jsme hráli i vyšší soutěž. Byl jsem starší a všechno jsem vnímal a snášel mnohem lépe.

 

Proč jste v zahraničí nezůstal déle?

Nabídku zůstat jsem dostal, nicméně jsem brzy pochopil, že mé místo je doma v České republice. Potřeboval jsem dokončit mé studium na univerzitě a následně jsem si chtěl najít dobrou práci. Nechtěl jsem, aby mou budoucnost ovlivňovalo to, kde hraji vodní pólo. Je ale pravdou, že se do Francie vždy rád vracím. Vybudoval jsem si tam velmi pevná přátelská pouta.

 

Povězte nám ještě něco o svém působení u reprezentace.

Reprezentační působení jsem si nejvíce užil po dobu mého studia. Byl to bezstarostný život a mohl jsem se bez problému účastnit všech akcí. Jakmile jsem začal pracovat, a hlavně s příchodem rodiny toho času ubylo. Jelikož jsem měl a stále mám časově náročnou práci, chtěl jsem většinu času trávit s rodinou. Póla jsem se ale nechtěl vzdát, tak jsem ukončil mou kariéru u národního týmu a pólu jsem se věnoval jen na klubové úrovni.

 

Největší vzpomínka - tažení na ME?

Pro nás všechny to byl obrovský úspěch. Byli jsme mezi šestnácti nejlepšími týmy v Evropě. Ve skupině jsme hráli proti domácímu Turecku, dále proti Maďarsku a Chorvatsku. Teprve tady jsme přišli do kontaktu s “velkým” pólem. Měli jsme možnost vidět hrát budoucí vodnopólové megastar, které pak hrály na MS a Olympiádách. Bylo to úžasné a všichni jsme si to moc užili.

 

Čím to je, že se už Česku nikdy nepodařilo tento úspěch zopakovat?

Musím uznat, že náš ročník byl bohatý na výborné hráče. Navíc jsme si všichni sedli jak herně, tak i lidsky a na každý reprezentační sraz nebo turnaj jsme se moc těšili. V té době nebylo také tolik lákadel, jako je dnes. Sportem jsme žili a obětovali jsme mu všechen náš volný čas.

 

Patříte k silné a úspěšné generaci hráčů Přerova, kteří dlouhá léta, vlastně už od dorostu do dnešní doby, hraje a získává tituly. Čím si to vysvětlujete, že Váš tým drží takto pohromadě dlouhá léta, je stále úspěšný a má motivaci?

V Přerově patří vodní pólo mezi nejúspěšnější sporty již dlouhé roky. Ačkoliv je úspěch spojován nejvíce s výkony hráčů, já za nejdůležitější považuji klubové zázemí. A to máme v Přerově dlouhodobě vynikající. Není to ale samozřejmost.  Je za tím obrovská práce armády dobrovolníků a nadšenců, kteří se za ta léta v klubu angažovali. Hráči se díky tomu mohou plně soustředit jen na trénink a své výkony a mají k dispozici vše, co potřebuji. Jsme na malém městě. Hráči mají k sobě blíže i v osobních životech. To vše má pozitivní vliv na celkovou atmosféru v klubu a na dobré výsledky.

 

V posledních letech se v Přerově několikrát zablýskaly cenné kovy v 1.lize mužů, v čem tkví vaše největší síla?

Máme fakt výbornou partu, která se často potkává i mimo bazén, a to dělá hodně. Navíc kluci jsou pořád zapálení do tréninků a zápasů a jsou hladoví po úspěchu. Velmi důležitá je vazba trenér-hráči, která u nás funguje skvěle. Hráči musí mít důvěru v to, co jim trenér říká. A trenér tu důvěru nesmí zklamat.

 

Co tedy hlavně udělalo z Přerova mistrovský tým?

Disciplína. Pokud ji mužstvo nemá, neexistuje šance na úspěch.

 

Jaké máte cíle do dalších let? (hráčské, trenérské, funkcionářské?...)

Největším cílem je určitě zůstat zdravý. To stejné samozřejmě přeji i celé české vodnopólové komunitě. Co se mě týče, asi bych si ještě chtěl sezónu, možná dvě, zahrát. Ale určitě ne na úkor mladších hráčů. Pokud budu cítit, že na to nemám, skončím s aktivní hrou. Chci být k ruce i bráchovi v jeho trenérském tažení, do kterého se vloni pustil. Navíc začal hrát pólo i můj syn Filip, a to je asi největší motivace u tohoto nádherného sportu zůstat.

 




Partneři

Kontakt

WATER POLO SPARTA PRAHA
Schöfflerova 2050/32, Praha 3
telefon: +420 732 467 600
sekretariat@spartawaterpolo.cz

Officiální stránky klubu

Vodní pólo Sparta Praha